Ve spolupráci s Knihovnou města Ostravy se v Galerii U Lesa na pobočče v Ostravě Výškovicích koná minivýstava několika mých fotografií s tématikou skandinávských zemí. K vidění bude celý červen a červenec. Můžete tak spojit zápůjčku nějaké hodnotné četby či třeba trilogie Stiega Larssona s prohlídkou skandinávských zákoutí.
Na severských zemích je udivující i to, že se zvířata nebojí lidí. Asi po nich lidé neháží šutry a nehoní je psi, kteří „jsou ještě štěňata a chtějí si jen hrát“ nezávisle na své velikosti, věku a nevychovanosti (jaký pes, taký pán?).
To, o čem se dlouho šuškalo a bafuňáři vyvraceli jako nesmysl, se jasně projevilo tento víkend na závodech Českého poháru v Opavě. Vrcholem českého OB je soutěž, která závodníky ani nemotivuje přijet.
Orientační běh nikdy nebyl diváckým sportem a nikdy jím ani nebude. Přesto se pořadatelé snaží a investují čas i peníze do online přenosů. Co je dnes dostupné, jak to funguje v různých zemích a s jakým výsledkem pro závodníka i diváka?
Pro nudlofily (=orientační běžce, kteří věří tomu, že těstoviny jsou jedinou správnou stravou a bez uhlohydrátů nohy v lese nefrčí) přidávám tip na zpestření těstovin.
Pro ty, kteří mají krátkou paměť a rychle zapomínají, doporučuji mrknout se na dokument „Severní Korea, jeden den života“ (2004). Zaručuji dobře strávených 50 minut, na které si určitě vzpomenete, až zase uslyšíte české komunisty kázat lidem o tom, co je demokracie a jak krásně jsme se měli.
Na internetu bude film určitě k nalezení. A pokud nerozumíte korejsky, tak si ještě někde stáhněte alespoň anglické titulky…