Autor:
jj ,
posláno: 27.9.2009 15:38:15,
z adresy: 81.169.155.246
„Pro mne je dlouhý postup kvalitní, pokud je mimo cesty a volba postupů je o tom udržet směr a odhad vzdálenosti v monotóním terénu skandinávského typu.“
Řekl bych, že v ČR je takových postupů minimum, resp. v 90% existuje schůdnější varianta, která vyjde časově podobně a je bez rizika. Byl by vcelku zajímavý výzkum o počtu azimutů (nikoli hrubých) na osobu za rok, dle mě to je hodně blízko nuly, jelikož většina postupů má objektové řešení.
Jinak odhad vzdálenosti rovněž částečně končí, ve Švédsku se nyní oficiálně povolilo užívání GPS hodinek počítajících vzdálenost, což znamená smrt krokování a konec špatnému odhadu vzdálenosti ze strany závodníka.
>Já jsem samozřejmě zažil svou hlavní kariéru v éře jednodenních klasik mistrovství (a dvoudenních klasik federálů), a tak bych to třeba staromilsky i dnes preferoval. Na druhou stranu je pro mnoho závodníků dnes stravitelnější síto nechat postoupit širší pole a kvalifikovat se den předem, než objíždět postupové kvalifikační kolečko okresní (to až nehrozilo), krajské, české a teprve na závěr československé mistrovství. To byl časově náročný postupový maraton, zatímco dnes stačí během roku zaběhnout 10 nějkakých závodů třeba i sprintů a pak podstoupit den předem kvalifikační síto.
>
>Volby postupů mne až tolik neberou. Je sice zajímavé, že se našly 2 skoro časově shodné volby o pár vteřin, ale to přece nemůže závodník během závodu vyhodnotit. Smutné je, když to jsou oboje kilometrové cestovky a to v Blansku často bylo. Pro mne je dlouhý postup kvalitní, pokud je mimo cesty a volba postupů je o tom udržet směr a odhad vzdálenosti v monotóním terénu skandinávského typu. Ano vítězové pak jdou stejně.
