Autor:
Sosna , posláno: 30.9.2009 17:40:27,
z adresy:80.95.99.36
A má úvaha se nesla v tom duchu, že díky tomu, že mapaři si hlídají především vztahy mezi k sobě blízkými - okolními - objekty, je pasáž orientačního běhu - dlouhý postup na směr - více zasažena chybou mapy.
Takový malý příklad - Je les se šachovnicí průseků. Trefit azimutem a odhadem vzdálenosti správný čtverec není problém. Pak ale nastane přímo ve čtverci s dohledávkou kontroly problém, kdy se nemůžu domapovat k objektu kontroly, protože tomu, co tam napáchal mapař, nerozumím. Pokud jsem předtím protínal čtverce, buď jsem při určité rychlosti neměl problém s detaily nebo je neřešil. Tedy problém mám stejný, ať dohledávám middle nebo klasiku. Na dlouhém postupu je tříminutová dohledávka relativně menší chybou.
Dnešní mapy i ty špatné mají obvykle dobrou kostru (třeba tu šachovnici průseků nebi jiných cest) a na dlouhých postupech, pokud držím směr a vzdálenost, se neztrácím. Snad jen některé mapy ze starších podkladů, typicky 15. vydání o-mapy vždy mapované do podkladu předchozího vydání, se mohou postupně deformovat i v té kostře, pokud před lety nedostaly rovnou špatnou kostru ze špatných podkladů. To je moje závodnická zkušenost.
