Autor:
Jiří Jansa ,
posláno: 26.8.2009 14:31:36,
z adresy: 78.142.140.194
"Jak víš, že na kratší trati je zážitek intenzivnější? Co když ten pravý intenzivní zážitek přichází až někdy po hodině oblečen ve slušivém žaketu?"
myslím, že se zde díváš na celou problematiku z trochu jiného úhlu pohledu, i když to pravděpodobně spolu souvisí.
Ono "poměřování OB romanticky - intenzitou, nikoli inženýrsky - stráveným časem" bylo jakýmsi pokusem vymezit důvody, které část orientančích běžců vede k uvažování typu "proč kvůli 35 (či 15ti u sprintu) minutám běhu cestovat tak daleko"
Tenhle způsob uvažování (častý hlavně u hobby sportovců inženýrsky poměřující náklady se stráveným časem) totiž zpomaluje rozvoj krátkých disciplín.
Tvůj příspěvek pak chápu jako upozornění na to, že individuální preference jsou různé a že pro někoho ten pravý zážitek může začít až po oněch 60 minutách běhu.
Z metodologického hlediska bychom pak mohli rozlišit dva druhy okouzlení orientačním během -
1) zarputilost v dlouhém boji s terénem (ze světových běžců mě jako průkopník napadá Kent Olsson či Jan Fjarestad)
2) obrovskou technickou vyspělost (OB se důrazem na technickou stránku věci pak více podobá šachům či skokům do výšky než vytrvalostním disciplínám), z běžců pak jasný příklad - Gueorgiou
osobně mám pocit, že ač jsou oba pohledy na věc rovny, ten první je na ústupu.
>Jiří, opět jsi sám obětí svých vlastních stereotypů.
>
>"Jinak řečeno, je nejvyšší čas, aby závodníci začli požitek z OB poměřovat romanticky - intenzitou, nikoli inženýrsky - stráveným časem."
>
>Jak víš, že na kratší trati je zážitek intenzivnější? Co když ten pravý intenzivní zážitek přichází až někdy po hodině oblečen ve slušivém žaketu?
