Snem každého pořadatele je mít co nejvíce účastníků. Čím více účastníků, tím větší finanční efekt. Kde je však hranice počtu a při kolika lidech je sport jestě sportem a ne masovou demonstrací?

Prvním problémem u OB je nalákat dostatečně velký počet účastníků. To lze jen dvěma způsoby: Buď dostane závodník nějakou protihodnotu, která převýší cenu startovného a usilí spojené s cestováním, nebo musí jít o něco extra mimořádného či proslulého, kde je samotná účast dostatečným lákadlem.

Prvním příkladem může být třeba loňský krajský žebříček MS kraje. Při průměrné účasti 250-300 závodníků je dvojnásobný počet závodníků skoro neuvěřitelný. Do té doby než zjistíte, že se závod konal v ostravské ZOO a závodníci měli v ceně startovného vstup do ZOO zdarma. Při startovném 80-50-30 Kč a standarní ceně vstupenky do ZOO 100-70 Kč je jasné, že kategorie příchozích a rodičů s dětmi jasně dominovaly statistikám.

Druhým příkladem jsou třeba velké severské štafety jako Tiomila nebo Jukola. Tisíce účastníků vyplývají už jen z tradice každé akce a její prestiže.

Tenhle článek je ale především o tom, jak může vypadat první příklad dotažený do maxima. 6.6.2011 pořádal IK Gandvik sprint v aquaparku poblíž Skövde. Standardní cena vstupenky je 289 SEK, startovné na závodech 100 SEK. Výhodnost jednoznačná. Navíc když startovné ve většině případů hradí kluby (kde se členské příspěvky „vrátí“ po několika oblastních závodech). To přilákalo rekordních 2630 závodníků.

A vzhledem k datu závodu (státní svátek) a otvírací době parku bylo třeba, aby si všichni zazávodili ještě před otevřením vstupu pro veřejnost (nebo alespoň v jeho začátku), který je v 10.00. Při startu v 9.00 tedy prošlo všech 2630 závodníků startem během 1 hodiny. Místní specialitou jsou tzv. extravaganza kategorie, které mají lehce upravenou mapu (chybějící objekty nebo barvy), ale startují hromadně na trať s několika motýlky.

Jak pak takový závod ve sprintu vypadá v praxi?

  • Na záchod si zajděte doma – dva a půl tisíce lidí na WC během hodiny? Zřejmě jen v centrále TOI-TOI…
  • Popisy kontrol pouze na mapě, žádné mezičasy po závodě – kdo by plýtval takovým množstvím papíru?
  • Vstup do svého startovacího koridoru (jednoho z dvaceti) minutu před startem, start po 30 sekundách, start na krabičku (není šance nic hlídat ani kontrolovat).
  • Každá kontrola osázena 2-8 SI jednotkami na separátních stojanech (těch krabiček muselo být rozneseno ukrutně… ale zase na malém prostoru).
  • Není kontrola, kde by současně s vámi nerazili minimálně další 3 lidé.
  • Na trati je „husto“ a riziko srážky je enormní.
  • Potkat vlak závodníků některé kategorie z hromadného startu je jako stát na přejezdu a chtít se dostat na druhou stranu kolejí.
  • V cíli se vyčítá minimálně na 10 místech.

Přežít se to tedy dá, zážitek mít budete, ale pokud by se mělo jednat o nějaké výkony, tak už je to asi na hraně regulérnosti. Závodníci si to užili a vzhledem k teplotám, které se i ve Švédsku vyšplhaly k třicítce, si to ještě dlouho užívali v ráji bazénů a tobogánů…

Jako bonus ukázka mapy a 2 panoramatické momentky před závodem a po závodě:

 

 

7.6.2011, Orientační běh

Bestíkovo orientační labužnictví

orientační běh, cestování, fotografie