V jednom z předchozích čísel časopisu jsem byl označen za orientačního labužníka. Orientačním labužníkem je každý, kdo dá přednost pěknému orienťáckému zážitku v zajímavém terénu nebo na zajímavé mapě před honěním se za rankingovými a jinými body na smetišti za městem. Opakem orientačního labužníka je rankoholik. Orientační labužník může v rankingu porazit rankoholika, přestože vynechá všechna smetiště. Zajímavých závodů je pořád dost. Zatím.
Tématem tohoto seriálu jsou především postřehy a poznámky týkající se orienťáckého i obyčejného života ve Skandinávii. Netvrdím, že všechny texty musí být obecně a vždy platné, ale vycházejí z reálného života. Tím pádem se buď staly, nebo si alepoň myslím, že by se stát mohly.
Tma
Tma je na severu vlezlá a studená. Slunce ihned poté, co vykoukne v poledne lehce nad obzor, okamžitě zamíří rychle zpět. Zatímco v Praze je nejkratší délka dne v prosinci kolem 8 hodin, pak v Malmö to je již jen hodin 7, ve Stockholmu 6 a v Kiruně slunce kolem 11. prosince zapadne a vyjde v lednu. Běhání potmě je tedy každodenní realitou všude. Tady vstupuje na scénu běžcova bezpečnost. Seveřani jsou však specialisty na reflexní materiály. Odrazky, vesty nebo výstražné osvětlení nosí každý včetně psů.
Seveřani jsou taktéž specialisty na světla. Máte-li ještě žluté halogenové světlo (ano, onu nejmenovanou kvalitní značku nejmenovaného českého dovozce, kde musíte před použitím zakvedlat žárovkami) tak už nejste IN. Zaříkadlo dneška se nazývá LED a disponuje výkonem srovnatelným s dálkovými světly automobilu Volvo. Vlastníte-li Betty, Wilmu, Cobru, Sirius nebo Zenith, tak jste na správné vlně. Vaše peněženka ovšem taky. Potmě vyrážejí do lesa stejně jako u nás pouze orienťáci, kteří to žerou a jsou bývalými, současnými nebo budoucími eliťáky. Hobíci zůstávají v dosahu osvětlených okruhů u kluboven nebo osvětlených cyklostezek v civilizaci. Síť cyklostezek je výborná a k běhání se skvěle hodí.
Nevýhodou tmy je to, že je převážně v zimě. Všecho vybavení je vám tedy k ničemu, protože při trvalé teplotě -15 stupňů Celsia je fakt kosa jako prase a venku běhají jen šílenci. Třeba já. Zbytek se přesouvá na nekonečné řady běhátek ve fitness centrech a v rachotu ventilátorů tupě zírá na některý z místních televizních kanálů promítaných beze zvuku na projekční plátna. Ale o tom až někdy jindy.
Příště trénink, ženy, víno, zpěv.
