Autor:
Petr Henych ,
posláno: 28.11.2009 11:33:51,
z adresy: 85.207.218.61
V diskuzi o DT se narazilo na jiné téma, a to je definice jednotlivých OB-disciplín v příloze SŘ. Zejména je o měřítko použité mapy, ze kterého se v posledních letech na závodech ČSOB prakticky přestaly dávat výjimky.
Nechtělo by spíš zamyslet se nad tímto pravidlem (bez ohledu na to, že vzešlo z IOF), než striktně vyžadovat jeho uplatňování v praxi ? Proč by se při volbě měřítka mapy nemohlo opět přihlížet i ke složitosti terénu ? Proč by na klasice nemohly být delší, fyzicky náročné postupy, vystřídané technickými pasážemi včetně těžkých doshledávek ? Právě změna rytmu na trati má svoje kouzlo.
Běžel jsem na mapách 1:10000 několik krásných M-ČR (1996-BOR, 1997-VSP, 1999-SUL, 2001-PHK, 2006-BOR) - tyhle závody by v případě použití měřítka 1:15000 byly poloviční.
Slepá aplikace některých sporných pravidel může z klasické trati opravdu udělat nudu a víceméně atletickou záležitost, a tak snižovat její oblibu.
Ještěže se mapa 1:10000 u klasiky zakazuje zatím jen za závodech ČSOB. Je smutnou skutečností posledních let, že opravdu zajímavá klasika se dá najít spíš na závodech nejnižší klasifikační úrovně (oblastních).