Autor:
NPyřin ,
posláno: 29.5.2009 6:30:04,
z adresy: 94.113.0.28
Jirko Jirko.
Nepopírám, že některé z tvých premis nejsou nezajímavé. Ale tvé induktivní pokusy vyvodit z konkrétních případů obecné závěry tvrdě narážejí realitu.
Podívej se třeba na fotbal nebo na hokej. Typicky socialistické sporty. Potřebují obrovské množství hráčů, kteří se musejí sejít na hřišti v jednu konkrétní hodinu, tedy až jim všem skončí šichta. Takže by asi buď měly zmizet v propadlišti dějin, nebo nějak změnit svou tvář. Stalo se tak? Ne. Stejně se na ně budeš pořád nadšeně dívat celé ty dvě hodiny, v tvém případě dokonce přímo z kotle chrudimských tifosi.
Pomiňme teď šachy a věnujme se více diváckým sportům. Pokud nepočítám volejbal, který upustil od ztrát z důvodů spíše praktických, napadá mě snad jediný sport, který podlehl zkracovacímu tlaku, a tím je stolní tenis. A výsledek je zřejmý: nedá se na to dívat. Místo krásné třísetové bitvy vidím jakési pinkání na 11 míčků a běda mi, když zapnu televizi až v průběhu zápasu. Než se zorientuji ve změti čísel a poznám, kdo vlastně vede, je už dávno po setu. Nedejbože po zápase.
P. s. Když už se orienťáci srovnávají s běžkaři, zajímalo by mě, jak by dopadlo hlasování o nejoblíbenější disciplínu běžeckého lyžování. U mě je to 50 km s intervalovým startem a zdaleka nebudu sám.
