Autor:
Jiří Jansa ,
posláno: 29.10.2008 12:41:22,
z adresy: 78.128.168.239
Sice se to zde pomalu mění v monolog (ale to se kreativcům mého kalibru stává velmi často), ale nedá mi, to abych ještě nezveřejnil pojednání o metodologii soutěží v orientačním běhu, zde se totiž zcela evidentně neshodujeme, současný systém soutěží je pak mišmašem mezi oběma názorovými školami.
1) na závodění v OB se můžeme dívat jako na sérii závodů v rozličných terénech, vzdálenostech, na různých měřítcích. Jde tedy o jakousi dlouhodobou ligu, na jejímž konci ten s nejvíce body prokáže, že je nejlepším orientačním běžcem = umí běžet rychle sprint i rozvážně klasiku ve městě i v lese. Takovémuto typu soutěže odpovídá současný ranking. Nevýhodou ale je, že poté je v současném rankingu příliš málo závodů, nutný počet závodů se dá nasčítat za 2 víkendy. Proto bych se klonil ke zvýšení počtu závodů započítávaných do rankingu, aby to byla soutěž opravdu dlouhodobá. Z rankingové soutěže by se pak mohla stát zajímavá soutěž, kdy by mohly být zvěřejňovány žebříčky z různých disciplín, různých typů terénů, za různá období.
2) druhým metodologickým přístupem pak je vidění všech závodů jako neustálého tréninku k pár vrcholům sezóny. Tomu by odpovídala síť mistrovství s kvalifikačními závody, na které by byl co nejvíce otevřen přístup závodníků.
Současný systém je dle mě jakýmsi kompromisem, který ale zvýhodňuje přístup číslo 1. Proto bych přivítal jakékoli kroky, které by umožnili metodologický přístup číslo 2.
Pro ty, co mě nařknou z toho, ať to neberu tak vážně. Myslím, že právě tohle, tedy neustálý nihilismus v přístupu k soutěžím, velmi škodí, a dělá z OB sport 3. až 4. kategorie (nehledě na to, že i pitomej hokejista v krajským přeboru jede za pukem s větším zapálením než orientační běžec v A žebříčku běží za svojí kontrolou).
