Jasně, máš pravdu.
Součástí Pravidel českého pravopisu (onoho lidového vydání, jež je občas k dostání u benzínových pump či třeba v Lídlu) jsou Zásady pro přepis vlastních jmen ze slovanských jazyků. O tom, že by se jako mezistupeň měla používat angličtina, v nich přirozeně není ani zmínka. Ještě chápu, že těm mladším, kteří neprotrpěli výuku ruštiny, azbuku považují za variantu čínského znakového písma a pro rozhovor se Slovákem potřebují tlumočníka, chybí se slovanskými jmény zkušenost. Proč ale třeba Petr Klimpl, který stejně jako já studoval za totality a ruštinu tudíž nemohl vynechat, má pro baškirského Rusa Andreje Chramova jméno Andrey Khramov?
Někdy přepisy vedou ke komickým příběhům. Tak Džony Veith dával k lepšímu historku, když jakýsi sovětský matematik měl ve svém článku citovanou dvakrát jednu a tu samou Džonyho vědeckou práci. Jméno Veith (čti Fajt) se stejně jako všechna cizí vlastní jména přepisují do ruštiny foneticky. Rus se někde dozvěděl o existenci Džonyho článku, a to jak o anglické tak o ruské verzi, a vůbec mu nedošlo, že "oba" články mají stejného autora.