Autor:
Petr Hrouda ,
posláno: 29.3.2011 16:53:11,
z adresy: 147.251.34.95
Jiří, 28. 2. jsi napsal: "romantismus - v orientačním běhu byly 2 druhy romantismu, ten první byl souboj člověka s přírodou (ale ten je již značně vyčpělý, jelikož orientační běžci se již na rozdíl od minulosti nerekrutují z lesních dělníků, pašeráků alkoholu a podobných romantických zaměstnání spjatých s racionálním soubojem člověk vs. příroda) a rovnost podmínek pro všechny, jelikož šlo o levný sport. Tomu již v současné době není pravda, díky nutnosti cestování je to naopak velmi drahý sport na přípravu a proto je lesní sprint v rámci OB poslední romantickou vzpourou proti establishmentu."
Superanking (důraz za finanční zajištění mužů i žen) je tedy určen zcela odlišnému spektru závodníků než "romantický" OB. Je to v pořádku?
P.S. Drahý sport z pohledu cestování je to pro toho, kdo chce uspět v rankingu a je tak nucen objíždět závody s předem nejistou účastí konkurence, a to bez ohledu na disciplínu, která je v tom případě dost podružná. Drahý sport je to i z pohledu vybavení (orienťácký standard obutí či dresů se posunul na takovou úroveň, že pro pár socek /hrdě se k nim hlásím :o)/ se obyčejné levné zboží nevyplatí vyrábět, o "nových lepších" SI čipech nemluvě...) a tohle charita nezachrání.
>
>osobně si tipnu, že sociologický profil závodníka sledujícího superanking je (či by měl být) takovýto:
>muži - dobře finančně zajištěný, 25-45 let, mírně či více znuděn partnerem, partnerkou či dětmi, nebojí se tak o víkendu investovat do objíždění závodů napříč republikou napříč disciplínami
>
>ženy - finančně emancipovaná či provdaná do dobré rodiny (20-45), sledování a závodění v superankingu ji pomůže si udržet postavu
>
>pokud by se ještě našla firma přispívající na charitu za každý vyběhlý bod závodníky, pak by to bylo doslova dokonalé.